Korunovace českých panovníků byla událost mimořádného státního a duchovního významu, při které byl král během korunovační mše arcibiskupem pomazán svatými oleji a korunován. Představovala symbolické potvrzení a uznání nového krále, jeho spojení se zemí, jíž vládl, a také zdůrazňovala duchovní přesah jeho úřadu. První český král Vratislav byl nejprve korunován v dubnu 1085 císařem Jindřichem IV. a v červnu následujícího roku společně s manželkou pomazán a korunován v Praze arcibiskupem trevírským. Poslední korunovaný český král Ferdinand V. byl korunován 7. září 1836 v Praze. Korunovace jeho manželky královny Marie Anny Savojské 12. září 1836 byla poslední královskou korunovací v Českých zemích.
Tradičním místem tohoto aktu byla bazilika svatého Víta (později katedrála) na Pražském hradě. Osobou oprávněnou korunovat české krále a královny byl od roku 1228 mohučský arcibiskup, a to až do roku 1344, kdy bylo toto privilegium papežem trvale přeneseno na arcibiskupa pražského. S provedením korunovace arcibiskupovi asistovali duchovní i světští hodnostáři. Počínaje korunovací Karla IV. a Blanky z Valois, uskutečněné v září 1347, byly všichni čeští králové a královny korunováni korunou Svatého Václava, kterou nechal zhotovit předchozího roku sám Karel. Společně s korunou byly užívány další korunovační klenoty. Dochované renesanční jablko a žezlo byly zhotoveny o dvě staletí později než koruna.
